Základy fotografování :
Závěrka určuje délku expozice, resp. vy nebo automat zadáte její hodnotu a ona se pak otevře na danou dobu. Jsou to hodnoty udávané v desetinách, setinách, ale i tisícinách sekundy. Pro noční fotografie se použávají hodnoty závěrky řádově sekundy.
Čím delší čas zadáte, tím bude fotografie světlejší a naopak. Časy závěrky se udávají ve zlomcích, např. 1/5, 1/80, 1/1000 sekundy.
Clona je zařízení, které zvětšuje/zmenšuje dírku, kterou bude pronikat světlo. Ovlivňuje tedy aktuální světelnost. Pokud se clona přivře více, snímek bude (při stejné hodnotě závěrky) tmavší, protože prošlo méně světla. A naopak.
Hodnota clony se udává v tzv. clonových číslech, které udávají světelnost (2,8 nebo 3,2 nebo 5,6, 11, atd.). Je zde ovšem tzv. paradox clony, protože platí nepřímá úměrnost mezi velikostí clonového čísla a velikostí vytvořené dírky. Tak např. při cloně 2,8 je vytvořená propust větší, než při hodnotě clony 5,6.
Pokud jste text pozorně četli, je Vám nyní jasné, že světlost/tmavost fotografií můžeme ovlivňovat nastavením závěrky a clony. Z toho vyplývá myšlenka, jestli to tedy není jedno, čím chystanou fotografii např. ztmavím - kratším časem závěrky, či větší hodnotou clony (=menší propust). Ale není tomu tak.
Při fotografování jste si jistě všimli, že kromě zaostřeného objektu je na fotografii ostatní do jisté míry rozostřené. Toto rozostření je dáno tzv. hloubkou ostrosti. Ta udává, co bude před a za zasotřeným objektem ještě ostré. A právě hodnota clony ovlivňuje hloubku ostrosti.
Uveďme si to na příkladu fogorafování květin: při použití nízkého clonového čísla (velká propust) bude prostředí před a za květem rozostřené více, než kdybychom použili vysoké clonové číslo (malá propust).
Snímek č. 1 s použitím vysokého clonového čísla, což zajistilo, že i pozadí fialového květu ještě není příliš rozostřené. Hodnota závěrky: 3s, hodnota clony: f11
Snímek č. 2 s použitím nízkého clonového čísla, což je důvodem rozostření pozadí za květem.
Hodnota závěrky: 1/6s, hodnota clony: f2,8
Obecně se používá postup, že chceme-li, aby fotografovaný objekt jakoby vystoupil z pozadí snímku, použijeme nízké clonové číslo (foto č. 2). Naopak, pokud je naším tvůrčím záměrem zasadit objekt do fotografovaného prostředí, použijeme vysoké clonové číslo (foto č. 1).
Podrobněji se problematikou zabývá následující článek :
|
porozumění správné expozici |
|
|
Každý z nás se často spoléhá na automatiku fotoaparátu. Pokud fotíte za standardních podmínek a pokud nechcete ve fotografii zobrazit "více" je to zcela v pořádku. Zabudovaný expozimetr a firmware fotoaparátu pracuje totiž na jednoduchém principu - změří jas v měřících bodech snímku (nejčastější režim tzv. poměrové (evaluative) měření ho změří v cca 30 bodech) a nastaví expozici tak, aby výsledkem byla střední šedá. Je fuk co snímáte - sníh i uhlí bude šedé. Protože by to takto bylo až moc jednoduché, jsou v každém fotoaparátu zabudovány algoritmy na korekci výše zmíněného pravidla ve speciálních situacích. Problém ale je, že vy ty korekce neznáte a ony často zas až tam moc dobře nefungují. Fotoaparát nemá totiž ani potuchy o tom, co:
Proto je docela dobré vědět, jak to celé funguje a mít šanci automaticky navrženou expozici fotoaparátu korigovat. |
 |
 Scény podobného typu jsou automatikou v podstatě nevyfotitelné a nezbude nám, než se zajímat o to, jak určit správnou expozici...Canon EOS 10D, 1/200sec, f/16, ISO200, 28mm |
|
Jak se měří světlo
V každém oboru lidské činnosti je užitečné určit si nějaké stabilní a nezávislá měřítka - tzv. absolutní veličiny. Nejinak je tomu i ve fotografii, kde si fotografové zvykli používat tzv. EV hodnoty. EV hodnoty měří absolutní množství světla na scéně vně fotoaparátu a každý pozorovatel nezávisle na vybavení a metodě musí dojít ke stejné hodnotě EV měří-li ve stejném místě (bodě) scény.
K měření EV lze s výhodou použít fotoaparát a jeho vestavěný expozimetr. Expozimetr fotoaparátu se snaží regulovat množství světla, které z vnějšku propustí dovnitř na digitální senzor nebo film. Snaží se regulovat množství světla na stále stejné množství (takové, které vyhovuje senzoru), přičemž správně množství světla je takové, které v průměru za celou fotografii vytvoří tzv. střední šedou.
Clona a clonové číslo
Je to k nevíře, ale téměř každý dobře exponovaný snímek vede po zprůměrování všech bodů na střední šedou. Měření expozice fotoaparátů tedy v principu probíhá tak, že zprůměrují všechny body snímku a hledají takovou kombinaci expozičního času, clony a ISO citlivosti, která dá ve výsledku 18% střední šedou.
Originální snímek.
Zprůměrování všech bodů se dá v PC nasimulovat rozostřením obrázku.
Skutečně masivním rozostřením se ztratí kresba i barva a výsledkem je šedá. Obrázek výše byl lehce podexponován, protože výsledkem není 18% střední šedá (RGB=127,127,127) ale lehce tmavší šedá. Je to způsobeno tím, že v původním obrázku převládají na větší ploše tmavé tóny.
Clonou se rozumí průměr otvoru, kterým prochází světlo.
Clonovým číslem - které je v praxi používáno téměř výhradně - se rozumí poměr ohniskové vzdálenosti objektivu a clony (průměru otvoru):
a = f / d
kde:
a = clonové číslo (např. 2.8)
f = ohnisková vzdálenost objektivu (např. 50mm)
d = průměr otvoru (clony) v mm
Naopak výpočet průměru clony z clonového čísla:
d = f / a
a proto často vidíme vyjádření clony jako f/2.8, f/8 atp.
Důvod těchto hrátek je, že dramaticky zjednodušují expoziční úvahy a vyřazují z nich ohniskovou vzdálenost objektivu. Kdyby to tak nebylo, tak by se totiž při zoomování měnila expozice! Pokud např. zoom objektiv 28-105 mm drží v celém svém rozsahu clonové číslo 4, potom se při zoomování mění automaticky a dramaticky průměr clony!
Proč se expozice nemění při stejném poměru průměru clony a ohniskové vzdálenosti
Světla ubývá s 2 mocninou vzdálenosti (zdvojnásobíte-li vzdálenost od zdroje světla, množství světla poklesne 4x). Důvodem je ten prostý fakt, že světlo se rozptyluje na plochu a ta roste s druhou mocninou. Stejně tak i u clony světla přibývá s druhou mocninou průměru clony (její plocha je 3,14 * r2). Dáme-li tyto dvě veličiny do poměru, druhé mocniny se vykrátí a zbude nám lineární vztah ohniskové vzdálenosti objektivu (plní funkci vzdálenosti od zdroje) a průměru clony. Mimochodem tento fakt je příčinou toho, proč teleobjektivy (např. 300mm) mají zřídka kdy světelnost (minimální clonové číslo) lepší než 4. Je to tím, že i při clonovém čísle 4 vychází průměr clony (tudíž i objektivu) 75 mm - což znamená velký, těžký a drahý objektiv.
Princip reciprocity času a clony
Z logiky věci vyplývá, že pokud např. zdvojnásobíte množství světla změnou clony nebo totéž docílíte změnou expozičního času, je to jedno a výsledek je tentýž. Proto se můžete téměř 100% spolehnout na reciprocitu (záměnnost) účinku změny clony a expozičního času. Z hlediska expozice je tedy zcela lhostejné, jestli exponujete clonou f/2.0 a časem 1/500 nebo clonou f/2,8 a časem 1/250. Reciprocita selhává pouze v krajních případech - extrémně krátké časy a naopak extrémně dlouhé časy (desítky vteřin). Tam je třeba potom kompenzovat různé fyzikální efekty filmů. U digitálních fotoaparátů tyto kompenzace nebývají nutné. Přesné informace je obtížné zjistit, protože výrobci CCD nebo CMOS chipů tyto informace neposkytují. Vzhledem ale k velmi lineárnímu chování těchto chipů lze usuzovat, že reciprocita platí v celém rozsahu bez výjimek.
ISO citlivostTřetím způsobem jak ovlivnit expozici je změnit citlivost senzoru/filmu. Čím vyšší citlivost, tím menší množství světla stačí ke správné expozici. Citlivost se udává v jednotkách ISO a opět sousední hodnota na stupnici ISO mění citlivost vždy 2x. Typická stupnice ISO je:
..., 50, 100, 200, 400, 800, 1600, 3200, ...
Pokud zvýšíme ISO citlivost např. 2x (z ISO=100 na ISO=200), ke stejné expozici stačí poloviční množství světla. Můžeme tedy zkrátit čas na polovinu nebo zvýšit clonové číslo na o 1 vyšší. Velkou výhodou digitálních fotoaparátů je fakt, že je možné snadno nastavovat ISO, klidně i pro každý snímek jinak. V klasické fotografii to znamená vyměnit film, což je v praxi velmi nepraktické.
Expoziční hodnota (Exposure Value, EV)
Ve fotografické praxi je expoziční hodnota absolutní veličina informující o množství světla vně fotoaparátu. Dá se zjistit z expozičního času, clonového čísla a ISO citlivosti, které vedou na výslednou středně šedou fotografii.
Sousední hodnoty EV mění faktor světla 2x (na polovinu nebo dvojnásobek). Zvýšení expozice o 1 EV zdvojnásobí množství světla dopadající na senzor nebo film, zatímco snížení expozice o 1 EV ho sníží na polovinu. Z uvedeného vyplývá, že expozice má opět logaritmický charakter, což perfektně odpovídá lidskému vnímání světla.
EV = 0 znamená expozici časem 1 vteřina při cloně f/1 a ISO=100 (světla je tudíž málo), kdežto např. EV = 11 znamená expozici časem 1/30 při cloně f/8 a ISO=100 (světla je tudíž dost). Čím větší EV, tím je na scéně více světla a je mu možné se více bránit při vstupu do objektivu (vyšším clonovým číslem, kratším časem nebo nižším ISO).
Trochu matematiky
Expoziční hodnoty v tabulce výše je možné vyjádřit jako dvojkový logaritmus expozičního času, druhé mocniny clonového čísla a ISO:
EV = log2 (a2/t) - log2 (ISO/100)
= log2 a2 + log2 (1/t) - log2 (ISO/100)
= 2 * log2 a - log2 t - log2 (ISO/100)
kde a je clonové číslo a t je expoziční čas v sekundách.
(zdroj - internet)
Další zajímavé informace na téma fotografování - odkazy :
Úvahy o expozici :
http://www.fotografovani.cz/art/fozak_d ... zice1.html
http://www.fotografovani.cz/art/fozak_d ... zice2.html
http://www.fotografovani.cz/art/fozak_d ... zice3.html
http://www.fotografovani.cz/art/fozak_d ... zice4.html
http://www.fotografovani.cz/art/fozak_d ... zice5.html
Tajemství noční fotografie :
http://digiarena.zive.cz/default.aspx?article=2752
Focení v protisvětle :
http://digiarena.zive.cz/default.aspx?article=2617
Ostření a hloubka ostrosti :
http://www.fotografovani.cz/art/fozak_df/rom_focus1.html
