calhoun

NIKON D 80

Je to jednooká zrcadlovka s výměnnými objektivy, vybavená snímačem CCD 23.6 x 15.8 mm s 10 miliony světlocitlivých buněk efektivně, 10,8 fyzicky. Obrázky jsou v poměru stran 3:2 (3872 x 2592, v nižších rozlišeních 2896 x 1944, 1936 x 1296) ve formátu JPEG a RAW (přípona *.NEF). Procesor je podobného typu, jakým jsou vybaveny přístroje vyšší třídy D200 a D2X. Měření expozice je # 3D Color Matrix Metering II, autofokus má jedenáct měřicích bodů. Hledáček je prismatický se zvětšením 0,94x. Přístroj zapisuje na SD a na vysokorychlostní SDHC karty.
Oproti předchozímu modelu D70 došlo k pokroku v mnoha oblastech - k ústupu došlo jen v nepodstatných maličkostech, jako je například nižší maximální rychlost závěrky 1/4000 sec (oproti 1/8000) a nižší synchronizační čas pro blesk 1/200 sec (byl 1/500 sec), což je dáno konstrukcí závěrky - nyní je čistě mechanická, u D70 je kombinovaná mechanická a elektronická pro vysoké rychlosti. Přístroj je nyní o něco menší (132 x 103 x 77 mm ) a lehčí (585 bez Lithium-Ion EN-EL3e akumulátoru).

Nová zrcadlovka převzala i některé osvědčené prvky z kompaktů. Především jsou to úpravy hotových obrázků. Zde je zajímavý D-lighting, který prosvětluje stíny. V režimu prohlížení lze aplikovat redukci červených očí, ořez, montáž fotek, filtry a zmenšování obrazu. Osobně jsem vůči těmto vymoženostem skeptický - operace s obrazem je lépe dělat na počítači než na LCD, přestože je to teď 2,5´´ velký displej s 230 tisíci pixely.

Přístroj se dodává jako tělo nebo v kitu, buď s objektivem 18-135 AF-S DX, nebo s objektivem 18-70 AF-S DX. Předmětem testu byla varianta první s objektivem 18-135 AF-S DX.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná "nikonským způsobem" páčkou u spouště. To je velmi praktické a pohotové - oceníme to hlavně při živé fotografii. Začátečnické modely mívají jen jeden roller (ovládací kolečko), kdežto D80 má dva. Důležité parametry, jako je vyvážení bílé, ISO a velikost+komprese obrazu se nastavují přes samostatná tlačítka vlevo od displeje, jak se to osvědčilo u jiných modelů. Trochu jsem litoval a zároveň ho nepochopil přesun tlačítka pro bracketing na přední stěnu, taktéž umístění programovatelného tlačítka dopředu nepokládám za nejšťastnější.

Přístroj má dva displeje, na horní stěně stavový a na zadní stěně velký 2,5´´ LCD. I stavový displej je jakási "legitimace dospělosti". Na horní stěně vlevo od prismatu najdeme kruhový volič režimů snímání - "čisté auto" , program, prioritu clony / čas a plný manuál a pak obvyklý set scénických režimů. Je to program portrét (nastavuje optimální tóny pleťovky a dává preferenci většímu clonovému otvoru), krajina (vypíná blesk), makro (nastavuje středové měření vzdálenosti), sport (preference vyšších rychlostí závěrky, noční krajina (vypíná blesk, umožňuje dlouhé časy) a noční portrét (umožní slow flash vestavěný blesk).

Menu je velmi přehledné - lhal bych, kdybych ho nazval jednoduchým. DSLR přístroje jsou určeny jak začátečníkům (a ti plně vystačí s tím, co najdou na povrchu, tedy specializovaná tlačítka a další ovládací prvky), ale i velmi pokročilým uživatelům, a ti se vrhnou s rozkoší do složitého menu jako do hlubokého moře. Menu má tedy čtyři oddíly, pro prohlížení, fotografování, uživatelské nastavení, setup a pro retuš obrazu. Nejzajímavější je samozřejmě druhý z nich. Zvlášť zajímavý je režim nastavení bílé - každý z "preset" WB má další nastavení +- 3 stupně do teplejší nebo studenější, takže "mráček" a "stín" se mohou snadno prolnout. Pokud jde o kvalitu (volbu rozlišení), je třeba uvítat volbu RAW + Basic JPEG, kdy získáme kromě RAW "negativu" opravdu jen objemově nenáročné náhledové obrázky.

Tlačítka na přední stěně: dvě jsou na straně spouště, spodním kontrolujeme hloubku ostrosti (mechanickým zavřením clony - je to tradiční "fíčura", v praxi málo použitelná, protože jakmile utáhneme clonu dejme tomu na F22, obraz ztmavne a nic pořádně nevidíme. Je ale zvykem tento bod mít na DSLR a kdyby tam nebyl, recenzenti by psali do notýsku mínus. Horní je FUNC, tedy funkční tlačítko. V základním nastavení po stlačení ukáže v hledáčku ISO, lze ale přes menu (uživatelské nastavení, položka 16) nastavit i jiné možnosti, například mřížka - jak o ní půjde řeč níže.

Menu a režim prohlížení je řešeno tradičně, zde se moc vynalézt nedá. Můžeme si zobrazit prostý obrázek, obrázek s detailními údaji, histogram jasů i histogram jednotlivých kanálů.

Jak se s ním fotí
To podstatné bylo řečeno v úvodních větách. Vezmeme přístroj do ruky a máme hned pocit, že držíme "něco pořádného". Je to rozhodně "pánský přístroj", skvěle padne do mužských rukou. Náběh je okamžitý - vypínač hned u spouště patří k oblíbeným přednostem DSLR od Nikonu. Občas se projevila nepříjemná pomalost při focení bez namáčknutí, tedy při "rychlostřelbě" při živé fotografii: zde zpoždění dosahuje 0,3 sec, což už je při živé fotografii velmi nepříjemné. S objektivem Nikkor 18-35 mm IF-ED prodleva klesla na 0,5, kdežto Nikon D200 s týmž objektivem 18-35 mm měl zpoždění bez namáčknutí na těžko měřitelné hodnotě pod 0,1 sec. V tom vidím jediný pro běžnou praxi podstatný rozdíl mezi oběma modely - dodejme ještě, že po přepnutí na manuální ostření prodleva samozřejmě zmizí a jde jen o to, naučit se rychle "seťák" ručně ostřit, kroužek pro zaostření je úzký a je umístěn nepříjemně blízko těla. Naproti tomu je velmi dobře řešené nastavení automatiky ISO - lze si stanovit minimální rychlost závěrky, při níž začne přístroj zvyšovat ISO - a zde je možno nastavit strop, kam až má jít. Navíc je možno ovlivňovat míru redukce šumu při vysokých hodnotách ISO.

Velký jasný hledáček patří k přednostem přístroje. Je třeba počítat s tím, že obraz bude ve skutečnosti cca o 5% větší, než jak je vidět v hledáčku. V hledáčku spatříme i množství důležitých údajů - tím se stírá další přednost přístrojů s elektronickým hledáčkem, které umožňují plnou kontrolu nad přístrojem právě přes hledáček. V tomto hledáčku vidíme použitou clonu, čas, kompenzaci expozice, korekci záblesku, ale také indikaci černobílého režimu, stavu baterie a absence paměťové karty. Velmi příjemná je nastavitelná mřížka, která pomáhá držet svislice a vodorovnou rovinu - je velmi jemná, neobtěžuje a v praxi krajně užitečná.

Přístroj je vybaven i stavovým displejem na horní stěně. Je to tradiční řešení a stavový displej býval výsadou lépe vybavených přístrojů, ať kompaktů nebo EVF přístrojů. Současný trend vede k použití velkého LCD displeje na zadní stěně k zobrazení stavu nastavení aparátu. Toto nebudiž pokládáno za výtku, prostě - tak to je, Nikon D80 má stavový displej. Jelikož je malý, i použité symboly (na př. pro vyvážení bílé) jsou malé a za špatného osvětlení nezbývá než jít do menu, které má velmi dobře čitelné položky.

Kvalita obrazu je samozřejmě špičková. Dá se čekat, že budoucnost přinese ještě další rozšíření počtu megapixelů, ale už těchto deset mega je v podstatě za hranicí nutnou k tvorbě i velkoformátových snímků. Proto je možno počítat s výřezem, a samozřejmě lze používat i nižších rozlišení, typicky 6 mega, a maximálních 10 mega si nechávat jako rezervu pro mimořádné případy. Velmi bedlivě sledovanou položkou bývá šum. Ten se zde těžko hodnotí, jelikož záleží na míře, jak nastavíme redukci šumu. Ta samozřejmě vede k určitému zneostření obrazu. Je však třeba mít pořád na paměti vysoké rozlišení těchto snímků s ohledem na jejich použití. Šum, i kdyby nebyl redukován, se projeví jen na velkých zvětšeninách - a ty divák pozoruje z větší dálky, takže zase mu šum nevadí. U přístrojů tohoto typu šum je spíše teoretickým než praktickým problémem, je to konverzační téma pro diskuse spíš, než tvůrčí překážka.

Poněkud problematické je nastavení bílé v žárovkovém osvětlení. Nepříliš kvalitní byl obraz i v nastavení předvolby "žárovka" a pomohlo až ruční, přičemž ruční nastavení se dělá dvakrát, buď přímým měřením - doporučuji, nebo ze snímku - nevedlo k dobrým výsledkům.

Ovladatelnost je další silná stránka tohoto aparátu. Především, má dva rollery (ovládací kolečka), i to je další prvek obvyklý ve vyšší třídě DSLR. Ten vzadu (ovladatelný palcem) je pokládán za hlavní a přední, pod spouští, je pomocný. V nejčastěji používaném režimu Program hlavním voličem nastavujeme kombinaci clony a času - aniž se změnila expozice. Pomocným voličem pak nastavujeme expoziční kompenzaci. Toto je zřejmě ideální způsob kontroly nad expozicí - vše je při ruce, nemusíme stiskávat žádná tlačítka (na př. tlačítko pro expoziční kompenzaci plus roller).

Množství nastavitelných funkcí někdy vede ke zmatkům, jelikož můžeme zapomenout, co jsme kde nastavili. Pokud to nenastavíme v režimu uživatelských nastavení, lze se snadno vrátit do výchozího stavu dvoutlačítkovým resetem, tedy stisknutím tlačítek pro expoziční kompenzaci a autofokus na dobu delší než 2 sec.

Zápolení s gumovým krytem konektorů.

Retuš obrázků byla již zmíněna. O D-lightingu jsem již mnohokrát psal v souvislosti s přístroji Nikon. Pro běžnou nenáročnou praxi smysl má, jenže na malém displeji nepoznáme, do jaké míry ve zesvětlených partiích vystupuje šum. Naštěstí není devastován původní obrázek - uloží se jako druhý obrázek. Užitečnější by ovšem bylo nelineární snímání obrazu, tedy generování obrazu z RAW dat ve křivce. Čehož se, prorokuji, brzy dočkáme, protože tam logicky vývoj vede.

V této souvislosti se chci zmínit o funkci, která samozřejmě nemá s retuší nic společného - mnohonásobná expozice. Tato funkce umožní "sendvičovat" na sebe různé expozice - včetně různě exponovaných stejných záběrů ze stativu.Je to zajímavá funkce zasluhující pozornost.

Shrnutí
Nikon D80 je přístroj cenou spadající do "entry level" začátečnické třídy v kategorii jednookých zrcadlovek, ale svým řešením se spíše blíží přístrojům střední třídy - liší se od nich hlavně plastovým tělem. Což je něco, co se v amatérské praxi za normálního zacházení škodlivě neprojeví. Je skvěle ovladatelný, pro začátečníka přátelský a nenáročný, ovšem pro pokročilého uživatele nabízí obrovskou paletu funkcí. Má velmi příznivý poměr cena/výkon právě proto, že svým řešením v mnoha ohledech spadá do vyšší kategorie. Předchozí model D70 samozřejmě rozvíjí, nicméně nezastiňuje natolik, aby si majitelé D70tek měli zoufat: vývoj došel tak daleko, že užitnou hodnotu přístroje neztratí ani po delší době užívání.

(zdroj - internet)

NIKON D 50

(moje první digitální zrcadlovka, čerpáno z http://www.fotografovani.cz/)

Po obrovském úspěchu modelu D70 zřejmě Nikon usnul na vavřínech a tak i přes několikaměsíční předvídání, očekávání a spekulování se příznivci této značky dočkali prakticky pouze jediné nové zrcadlovky od doby uvedení nejvyššího modelu D2X, jehož recenzi brzy přineseme. D2H a D70 se dočkaly pouze nevýznamných modifikací a model D100, i když již dávno nemůže konkurovat Canonu 20D, ani neprošel omlazovací kůrou. Naštěstí alespoň Nikon víceméně včas reagoval na příchod Canonu 350D svou DSLR D50. Jedná se o digitální jednookou SLR zrcadlovku s výměnnými objektivy zaměřenou na náročné amatéry jak cenou, tak i funkcemi. Nabízí rozlišení 6 MPix, malé a lehké tělo a příznivou cenu.

Konstrukce a design
Konstrukce je velmi podobná D70, jen pro přiblížení amatérům prodělala lehčí odtučňovací kůru a byla ochuzena o některé ovládací prvky, které byly buď zcela odstraněny, nebo jen přesunuty do menu. Na přední straně například nenalezneme tlačítko pro náhled hloubky ostrosti a multifunkční kolečko na gripu. Zůstala však přisvětlovací lampa, která pomáhá automatickému zaostřování při práci ve špatném osvětlení. Pod pojistkou bajonetu pro objektivy nalezneme přepínač mezi manuálním a automatickým zaostřováním. Velkou změnou, v oblasti DSLR nevídanou, je použití SD karty jako jediného paměťového média (což není v amatérské kategorii nevýhoda), jejíž slot je na pravém boku pod posuvnými dvířky. Levý bok ukrývá pod gumovou krytkou konektory externího napájení, videovýstupu a USB. Spodní strana nabízí prostor pro baterii a stativový závit.

Horní strana zůstala ve své levé části nezměněná. Zcela nalevo je kruhový volič expozičních režimů a na výstupku hledáčku je umístěn vestavěný vyskakovací blesk, který se uvolňuje tlačítkem (blesk se uvolní pouze je-li fotoaparát zapnutý a je nasazený objektiv) a sáňky pro externí blesk. V pravé části je LCD displej, ale bohužel bez možnosti zapnutí podsvícení. Nad displejem jsou umístěna dvě tlačítka pro aktivaci samospouště a korekci automatické expozice, resp. nastavení clony. Nad gripem je pak umístěna spoušť, okolo které je prstenec pro zapnutí přístroje.

Na zadní straně je nalevo od hledáčku pouze jedno tlačítko (na rozdíl od D70), které je určeno pro aktivaci sériového snímání. Samotný hledáček je optický SLR s možností nastavení dioptrické korekce a je vybaven novou, širší gumovou očnicí. Pod ním se nachází rozměrný LCD displej, vedle kterého je řada tlačítek pro aktivaci režimu prohlížení, menu, nastavení citlivosti (indexového prohlížení), vyvážení bílé (zamykání snímků) a stupně komprese (potvrzovací tlačítko). Napravo od displeje je pak křížový ovladač a tlačítka pro mazání snímků a blokaci expozice. V pravém horním rohu je multifunkční kolečko.

Plastové tělo (kovový je bajonet objektivu a závit pro stativ) se dodává v černém a stříbrném provedení, přičemž nové setové objektivy jsou taktéž k dostání ve dvou barevných verzích. Šířka těla je 133 mm, výška 102 mm, hloubka 76 mm a hmotnost je cca 540 g bez baterie a cca 621 g s baterií a paměťovou kartou.

Technická specifikace
Fotoaparát je vybaven stejným CCD snímačem jako D70, který má efektivní rozlišení 6,1 MPix a rozměry 23,7 x 15,6 mm (formát DX). Díky němu můžeme pořizovat snímky s rozlišením 3 008 x 2 000, 2 256 x 1 496 a 1 504 x 1 000 bodů s citlivostí 200, 400, 800 a 1600 ISO ve formátech JPEG a RAW (NEF). Ukládat lze také oba formáty zároveň. Můžeme nastavit ukládání snímků ve třech barevných prostorech sRGB, sRGB s důrazem na zelenou barvu a Adobe RGB. Obrazovému procesoru můžeme nastavit parametry pro doostřování snímků, kontrast, nasyceni barev a barevný posun.
Použít lze objektivy s bajonetem Nikon F mount a samozřejmě můžeme také nasadit objektivy DX Nikkor, které jsou speciálně určené pro DSLR se snímačem formátu DX. Díky rozměrům snímače musíme počítat s prodlužovacím (ořezovým) faktorem 1,5x, který nám změní ohniskovou vzdálenost. To znamená, že nasazením 24 mm objektivu máme ve skutečnosti ohnisko 36 mm. Automatické zaostřování zajišťuje modul Nikon Multi-CAM900, který pracuje na principu pasivního TTL měření kontrastu. Nastavit můžeme kromě manuálního zaostřování také jednorázové zaostření AF-S, kontinuální zaostřování AF-C, nebo nový režim AF-A, který automaticky přepíná mezi posledními dvěma zmiňovanými režimy v závislosti na situaci. Můžeme si vybrat libovolný zaostřovací bod z pěti, nebo nám bude muset stačit automatická volba a režim zaostřování na nejbližší bod. Automatice ve špatném osvětlení pomáhá přisvětlovací lampa.

Expozici můžeme nastavit celou sami díky manuálnímu režimu. Pokud si nejsme jistí, můžeme použít režim priority clony (a čas dopočítá automatika) nebo režim priority času (a clonu nastaví fotoaparát). Pak je zde k dispozici klasický automatický režim (čas i clonu nastaví automatika), plně automatický režim (fotoaparát nastaví čas, clonu, citlivost, vyvážení bílé, zaostřování apod.) a několik scénických režimů (portrét, krajina, děti, sport, makro, noční snímek). O měření expozice se stará systém 3D color matrix metering II pomocí 420 segmentového RGB senzoru. Měření oblasti expozice lze nastavit celoplošné průměrové, s důrazem na střed (průměr středu lze nastavit na 6, 8, 10 nebo 13 mm), nebo bodové (3,5mm, což odpovídá cca 2,5% plochy záběru). Kompenzace automatické expozice nabízí rozsah úprav o +-5EV po 1/2, nebo 1/3EV krocích. K dispozici je také expoziční bracketing, který zachytí 3 snímky s rozdílnou expozicí o +-2EV po 1/2, nebo 1/3EV krocích. Čas závěrky se může pohybovat od 1/4000 s do 30 s, včetně možnosti nastavení režimu Bulb (expozice probíhá po dobu držení spouště). Synchronizace blesku pomocí X-sync zvládá časy až do 1/500 s.

Vyvážení bílé barvy nabízí automatické a manuální měření a samozřejmě také několik přednastavených hodnot pro různá osvětlení (slunce, stín, zataženo, blesk, žárovka a zářivka). Na rozdíl od D70 nelze předvolby jemně doladit pomocí odchylky o +-3 kroky. Sériové snímání umí pracovat rychlostí 2,5 snímků za sekundu pro až 14 snímků ve formátu JPEG, nebo 4 ve formátu RAW. Po dosažení tohoto počtu se snímání zpomalí v závislosti na použité paměťové kartě. Samospoušť lze nastavit na 2 nebo 20 sekund.
TFT LCD na zadní straně má úhlopříčku 2" a disponuje 130 000 body. Vestavěný blesk má směrné číslo 15 při ISO 200. Intenzitu záblesku lze řídit pomocí korekce od -3 do +1EV po 1/2, nebo 1/3EV krocích. Využít můžeme režim vynuceného záblesku, redukce červených očí, synchronizace s dlouhým časem závěrky, redukce červených očí se synchronizací zároveň, nebo synchronizace na zadní lamelu. Externí blesky můžeme nasadit do Hot-shoe patice, nejlépe ty, které mají i-TTL řízení záblesku, které podporuje také tento fotoaparát. Konkrétně jde o modely Nikon SB-800 a SB-600.

Při prohlížení snímků si můžeme zobrazit jejich histogram, informace o jejich pořízení, nebo přeexponovaná místa (bílé přepaly). Přístroj je také vybaven senzorem natočení, díky kterému si můžeme nechat automaticky otáčet snímky. Snímky se ukládají na paměťovou kartu SD (Secure Digital). Kromě přenášení do počítače pomocí USB 2.0, nebo tisknutí na tiskárně pomocí PictBridge si je také můžeme promítat pomocí videovýstupu podporujícím videoformáty PAL a NTSC. Napájení zajišťuje Li-Ion akumulátor EN-EL3.

Ovládání
Koncepce ovládání je převzata z D70. Přístroj se zapne otočením prstence okolo spouště a můžeme ihned fotografovat. Multifunkční kolečko na zadní straně slouží pro nastavení citlivosti, vyvážení bílé, nebo komprese JPEG se současným držením odpovídajícího tlačítka, nebo pro nastavení času expozice. Clonové číslo se nastaví současným držením tlačítka korekce expozice a otáčením kolečka na zadní straně. Tlačítka jsou o něco tvrdší než u D70, ale stále jsou dobře použitelná a mají čitelný chod.

Menu je rozděleno na čtyři záložky, první je věnována prohlížení a ukládání snímků, kde můžeme snímky mazat, zvolit adresář, ze kterého se mají snímky prohlížet, nastavit otáčení snímků, aktivovat automatické prohlížení, nebo nastavit tisk. Druhá záložka slouží pro nastavení parametrů fotografování, jako je například ostrost, kontrast, saturace barev, redukce šumu při dlouhých expozicích, komprese JPEG, rozlišení snímku, vyvážení bílé a citlivost. Třetí záložka nabízí nastavení pokročilých funkcí, jako je režim autofokusu, oblast zaostřování, fotografování bez paměťové karty, okamžité zobrazování snímků, korekce záblesku vestavěného blesku, pomocná lampa autofokusu, automatické nastavení citlivosti, kroky EV (1/3, nebo 1/2), bracketing, oblast měření expozice, blokování expozice, režim vestavěného blesku, automatické vypínání displeje, automatické vypínání měření expozice, samospouště a dálkového ovládání. Poslední záložka dovoluje formátovat kartu, nastavit datum, jas displeje, výstupní videoformát, jazyk menu, komentáře snímků, režim USB přenosu, adresáře, resetování číslování souborů, sklopení zrcátka pro čištění, zobrazení verze firmwaru a umožňuje pořídit referenční snímek nečistot na snímači.

 

Kvalita snímků
Digitální šum na citlivosti 200 ISO je prakticky nepostřehnutelný, i když pokud by byla k dispozici citlivost 100 ISO, jistě by byly snímky ještě o něco hladší. Citlivost 400 ISO je na tom podobně, šum je stále minimální a je patrný pouze v určitých místech snímku při zobrazení 1:1. Snímky pořízené s citlivostí 800 ISO již přinášejí o něco znatelnější šum, který je ale stále pozorovatelný pouze při 100% přiblížení. Fotografie s citlivostí 1600 ISO mají stále nízkou hladinu šumu, který se na zmenšených snímcích projeví pouze nepatrně a po lehkých úpravách se neprojeví vůbec. Šum je prakticky identický s modelem D70.

Porovnání šumu na neutrálně šedé při citlivosti (zleva doprava: 200, 400, 800 a 1600 ISO)

Vyvážení bílé pracuje spolehlivě při běžných podmínkách. Při žárovkovém osvětlení je nutné nastavit příslušnou předvolbu, nebo využít manuálního měření.

 
Porovnání vyvážení bílé (vlevo automatické, vpravo ruční nastavení)

Snímky se vyznačují velmi dobrou ostrostí i rozlišením. Záleží však na konkrétním nastavení ostrosti ve fotoaparátu. Jediným neduhem, známým již z D70 je lehké moiré u rovnoběžných linií. Pořízení snímku, kde se tato chyba projeví, je však málo pravděpodobné, byť ne zcela vyloučené. Soudkovitá zkreslení, aberace apod. jsou ovlivněny použitým objektivem. Snímky testovacích terčů byly pořízeny s objektivem Sigma 24-70/2,8.

Makroobjektiv s ohniskovou vzdáleností 105 mm a světelností F2,8 Kompaktní a lehký střední makroteleobjektiv 105 mm F2.8 EX DG MACRO vynikajících optických vlastností, optimalizovaný pro digitální zrcadlovky. Na zadní čočku byla nanesena několikanásobná antireflexní vrstva SML (Super Multi Layer), která minimalizuje vznik odrazů od čipu digitálního snímače, a tím nežádoucích světelných efektů ve výsledném snímku. Objektiv je vybaven omezovačem ostřícího rozsahu, což zrychluje AF ostření. Systém DF (Dual Focus) usnadňuje držení objektivu v ruce, široký zaostřovací kroužek se při automatickém zaostřování neprotáčí. Max. clonové číslo je u variant pro Nikon a Pentax F32, pro Sigmu, Canon a Minoltu F45, což dodává hloubku ostrosti, tak důležitou pro makrofotografii. Kuželová kovová šroubovací sluneční clona zamezuje vstupu nežádoucích bočních paprsků do objektivu.

 NIKKOR AF-S DX 18-55/3, 5-5,6 G ED

Tento objektiv používá oblíbený rozsah ohniskových délek 18-55 mm, který vyhovuje pro všechny situace od fotografování portrétů v místnosti až po běžné momentky. (Ekvivalent 27-82,5 mm v kinofilmovém formátu.) Nově vyvinutý motor SWM (Silent Wave Motor) umožňuje ultrakompaktní a lehký design s perfektním ovládáním. Díky motoru SWM dosahuje objektiv AF-S DX Zoom-Nikkor 18-55 mm f/3,5-5,6G ED kompaktních rozměrů o průměru 69 mm a délce 74mm a hmotnosti přibližně 210 g. Co se týče optiky, jedna čočka ze skla ED a jeden hybridní asférický člen zajiš?ují vysoké rozlišení a kontrast a současně minimalizují chromatickou vadu, astigmatismus a ostatní formy zkreslení. Nový motor SWM zaručuje plynulý a tichý chod autofokusu, na jaký si už uživatelé zvykli u našich stávajících modelů s motory SWM. Při používání tohoto objektivu a objektivu AF-S DX Zoom-Nikkor 55-200mm f/4-5,6G ED mají fotografové k dispozici rozsah ohniskové vzdálenosti od širokoúhlého zobrazení 18 mm až po teleobjektiv 200 mm (ekvivalentní 27-300 mm v kinofilmovém formátu), což pokrývá velmi širokou oblast fotografovaných scén a situací. Rozsah použití a vysoký výkon tohoto objektivu rozšiřuje fotografické obzory majitelů digitálních zrcadlovek Nikon. Objektiv AF-S DX Zoom-Nikkor 55-200 mm f/4-5,6G ED bude uveden současně s objektivem AF-S DX Zoom-Nikkor 18-55 mm f/3,5-5,6G ED. Objektiv AF-S DX Zoom-Nikkor 18-55mm f/3,5-5,6G ED je k dispozici v černém nebo stříbrném provedení odpovídajícím barevným variantám fotoaparátu Nikon D50. . . . .

Nikon 70-300 mm F 4,5-5,6 G AF-S

Dále různé předsádky, filtry atp.

Olympus C-750 UZ

Můj první digitální compact

(čerpáno z http://digineff.cz/)

Koncepce a design
Jde o pokračování sedmistovkové řady, čili jde o "digitální zrcadlovku", přístroj, který má místo průhledového hledáčku tzv. EVF, tedy elektronický hledáček, miniaturní LCD displej. Hlavní rozdíl mezi 750 a 740 je ve velikosti rozlišení (4 Mpx proti 3 Mpx), odstup od modelů 720 a 730 je pochopitelně větší, nicméně koncept zůstává u celé řady zachován. Půldruhapalcový displej na zadní stěně má kromě EVF pochopitelně také, oba displeje lze přepínat, bohužel nelze mít oba zapnuté, to šlo u 700ky. Třebaže je přístroj vybaven

Ovládání a menu
Koncepce je zralá a už se nemění a měnit asi nebude. Přístroj se zapíná tlačítkem na zadní stěně (je poněkud zapadlé do těla přístroje). Hlavní volicí kotouč je vpravo nahoře. Zde lze nastavit plný automat, prohlížení, dále program, (automat s možností manuálních vstupů v plném rozsahu), dále volbu A/S/M, tedy priorita clony/času/plný manuál, vlastní nastavení, video a šest kreativních režimů. Funkce jako je samospoušť/dálkové ovládání, pak makro/bodové ostření a blesk mají vlastní tlačítka. Jinak musíme do menu, jež se ovládá pěticí tlačítek v kruhu. Je čtyřcestné, přičemž tři cesty jsou uživatelem navolitelné zkratky do nejčastěji navštěvovaných oblastí, jako na př. citlivost (50 - 400 ISO), velikost obrazu a komprese (od TIFFu po standard) a nastavení bílé. V samotném menu pak je nabídka rozsáhlých možností nastavení, přičemž lze založit až čtyři "my mode", tedy vlastní nastavitelné a později editovatelné soubory. Z užitečných funkcí je zde bracketing (protivně schovaný pod položkou "drive"), je zde pixel mapping, tedy mapování eventuálních vadných buněk na CCD, supermakro (od 3 cm), panorama, dva obrázky v jednom, barevné funkce a volba oblasti pro měření.

V praxi

Výřez z obrazu na 100% vellikosti. Nahoře C-700 UZ, dole C-750 UZ, výřez pochází z kritického místa v rohu obrazu. Na spodním obrázku je patrný úbytek sytosti parazitních barev. Po prokliknutí se můžete podívat na celý obrázek a posoudit, do jaké míry je jev škodlivý.

Pokud jde o obrazový výkon tohoto přístroje, ten je velmi uspokojivý jak co se týká rozlišení, tak barevnosti, které je neutrální, bez "nadržování" kterékoli barevné složce. Zpoždění spouště obvyklé, při namáčknutí 0,1 sec, bez namáčknutí až 1,6 sec, to je dáno délkou zoomu. Náběh trvá 3,9 sec, to je vcelku slušný výkon.

Mrzuté je, že v režimu P(rogram) je dolní hranice času 1/30 sec při F 2.8. V chabých světelných podmínkách je nutno jít do režimu S(hutter), tedy do priority času, abychom se dostali až na - případných - 16 sec. Další záhada: při snímání na 400 ISO ukazuje displej 1/30 sec na 2.8, vyjde podexponovaný snímek, třebaže histogram se tváří optimisticky, a v EXIF souboru je napsáno 1/3 sec při F 3.5. Snímek pořízený C-700 UZ při stejných podmínkách dopadl bezchybně. Také srovnání úrovně, při které aparát ostří, dopadlo pro dva roky starý model o něco lépe.

Pravda je, že tu uvádím extrémní podmínky, které v praxi skoro ani nemohou nastat, při běžném fotografování se přístroj choval dobře. K jeho přednostem patří maximální možnosti manuální kontroly plus jistota, že automatický režim "všechno jistí". Jen je s podivem chování režimu "noční scéna", kdy přístroj nastavuje 50 ISO. Zato zvukové poznámky jsou další příjemnou vlastností tohoto přístroje.

Závěr
Převrat se nekonal, a bude těžké rozhodování mezi 740 a 750kou. Odstup od 720 a 730 je značný a zde bych lpění na starém modelu neradil, leda že by ve hře byly nějaké zásadní finanční problémy. K disposici zde máme vysoce výkonný, univerzálně použitelný přístroj, určený spíše znalejšímu fotografovi, který jeho rozsáhlých možností využije. Pro občasného fotoamatéra asi nemá moc velký smysl. Je to přístroj na vážnou práci, který ani po letech neztratí svou vysokou užitnou hodnotu.

Olympus SP-510 UltraZoom

Olympus SP-510 UltraZoom je kompaktní 7,1 Mpx (efektivně) fotoaparát s 10x optickým zoomem, s LCD o rozlišení 115 000 bodů. Co jistě zamrzí, je absence optického stabilizátoru obrazu a naopak potěší cca 20MB interní paměť, která se po zaplnění karty bude jistě hodit. Veškeré funkce lze ovládat manuálně.

2,5" LCD má rozlišení 115 tisíc bodů. Čistě subjektivně tato hodnota postačuje. Čitelnost a viditelnost displeje je dobrá za prakticky všech běžných podmínek.
Hledáček nemá dioptrickou korekci. Nicméně i vzhledem k tomu, že jeho technická specifikace není nikde oficiálně uvedena, je jasné, že jde o pouhý doplněk k LCD.
Čip má rozlišení 7,4 (7,1 efektivně) Mpx a to při velikosti 1/2,5" s maximálním rozlišením 3072 x 2304 (jpg, RAW) bodů (4:3) a 3072 x 2048 (3:2 formát). Ve fotografické části naleznete i snímky po převodu z RAWu do jpg a porovnání s originálním jpg.

Fujifilm FinePix S9500 - 9 MPix

Společnost Fujifilm posunula hranice rozlišení elektronických EVF zrcadlovek na hodnotu 9 MPix. Model FinePix S9500 nabízí kromě tohoto vysokého rozlišení také téměř 11x optický zoom s mechanickým ovládáním, výklopný displej a citlivost až ISO 1600 v plném rozlišení. Je však schopen s tímto rozlišením a velikostí snímače nabídnout kvalitní obraz? Přečtěte si naši recenzi (zdroj www.fotografovani.cz)

 

Do budoucna plánuji :

Nikon D 80

a

objektiv TAMRON AF SP 200-500